Saša Hupcej

- hlavní vedoucí

Saša Hupcej

Jak si začal jezdit na tábor

Jako praktikant a úplně náhodou. Vůbec se mi do toho nechtělo, ale rodiče mě umluvili (kdo z rodičů by se nechtěl na tři týdny zbavit 16-letého spratka a ještě ušetřit?!). Měl jsem štěstí, že jsem se dostal do pospolité party studentů, kteří mě brali jako sobě rovného. Stihli jsme toho tenkrát za turnus hrozně moc – i nějaké průšvihy.

Jaké průšvihy?!

Třeba když jsme se všichni po lopotném dni sešli v místní hospodě a tam zjistili, že v táboře zůstaly pouze samotné děti. Nedovedete si ani představit v jakém chaosu jsme tábor opět našli. Byla to pro mě ale taky škola zodpovědnosti - ke konci turnusu jsem kvůli úrazu jedné vedoucí převzal vedení oddílu, což mi z dnešního pohledu připadá od tehdejší zkušené hlavasky víc než nezodpovědné. Vnímal jsem tábor jako velkou zábavu, později si začne člověk uvědomovat rizika a obrovskou zodpovědnost

Proč v tom pokračuješ?

Ze setrvačnosti, přišly vlastní děti a zase je důvod pokračovat – nemusím aspoň ztrácet čas hledáním odpovídajícího tábora, můžu mít vše pod kontrolou.

V čem se Tvůj turnus odlišuje od ostatních a v čem vidíš podobnost?

Odlišuje se minimálně. Všichni hlavasové jsme vyšli ze stejné líhně. Vzpomínky a zkušenosti jsme získali coby děti, praktikanti a vedoucí na táborech vedených legendárním Bašusem (letitým a utajeným skautem) a později třeba charismatickým Mirkem Kotkem. I když se každý z nás snaží dělat věci po svém, ta tradice je v nás zakořeněná.

Saša Hupcej

V čem se obecně liší tábory za „totáče" od současných?

Pestrostí – jsou nabízeny různé úzce zaměřené (třeba pro astronauty nebo šachisty), Malé stanové vyrostly na každé mýtině, chatičkové pomalu chátrají nebo je někdo koupí a udržuje. Část chytla druhý dech a je to na nich vidět. Dřív byla udržována úroveň táborů neustálou kontrolou, ale taky neskutečným přílivem peněz. V současnosti je snahou každého získat a udržet si klientelu. Každý pořadatel řeší dilema, jestli sežene dost dětí, aby finančně vyšel. Kontrola z hygieny se nerozpakuje zavřít jakýkoliv tábor, pokud je něco v nepořádku – v tomhle se úroveň určitě zvedla. Přibyla veřejná kontrola všech táborů – pod dojmem špatných příkladů chtějí rodiče vědět předem všechno o organizátorech. Nikdo si nepřeje, aby byl sám nebo jeho dítě hvězdou večera ve zprávách na Nově. Nakonec zůstanou jen ti lepší a nejlepší.

Změnily se i děti?

Okamžitě mě napadnou mobily – něco hrozného, co ale patři k této době a generaci a chápu i rodiče, že chtějí mít stálý kontakt se svou ubohou ratolestí. Snad se je časem naučíme alespoň o prázdninách odkládat (třeba jak to začínají praktikovat během dovolených Němci). Děti zůstaly stejné, baví je obdobné věci, jsou však určitě otevřenější a průbojnější. Část z nich začala vnímat tábor jako zájezd cestovní kanceláře - vyžadují splnění všech svých požadavků. Myslím, že se tenhle náhled bude posilovat a je to jen k dobru věci. Saša Hupcej

Můžeš trochu poodhalit své soukromí a něco na sebe prásknout (zaměstnání, koníčky, rodina)?

Sedím na penězích v jedné malé soukromé firmě, koníčky pouze povrchní – sport, toulky přírodou, šachy, stavění vlastního domu a hlavně organizování tábora. Mám chápavou ženu – pomáhá mi s tím. Poznali jsme se na táboře SOPKA (jak jinak), máme spolu tři děti – malé táborníky, nedávno přibyla do rodiny kočka Tonka.

Jak se na tábor tváří Tvoje rodina?

Jezdíme na tábor celá rodina a všichni se těšíme. Tuhle mi děti přezpívaly několik mírně přisprostlých parodií na známé písně. Fenomén českých táborů - děti zvlčí a naučí se mluvit sprostě - stále funguje. Hned jsem si připomněl, jak jsem, coby malý táborník, přeříkával parodii na Babičku Boženy Němcové i jiné literární skvosty.

Zdá se Ti náročné vést tábor?

Přiznám se že dost – neustále se musí člověk připravovat a učit (hlavně z vlastních chyb), vybírat a motivovat vedoucí. Na druhou stranu má tahle činnost smysl nejen obecně pro druhé, ale i pro každého z nás – naučí vás trpělivosti, sebezapření a hlavně vás totálně vykolejí z každodenního života.

Saša Hupcej

 Na co se nejvíce zaměřuješ?

Určitě na přípravu vedoucích. Na nich záleží, jestli se vše zvládne a děti odjedou spokojené. Během tábora se toho připravit už moc nestihne – i když se občas musí i dost improvizovat, třeba kvůli změně počasí, náladě, únavě

Co ti nejvíc vadí, deprimuje?

Lenost dětí (a občas i vedoucích), nechuť dělat dohodnuté věci

Kdy máš chuť se na všechno vykašlat?

Když se nedaří – den Blbec: úraz, prší, je zima, máte pocit, že někdo chce na vás vylít svou zlobu. Říkám si, jestli mi to za to stojí, ale naštěstí tenhle pocit netrvá dlouho. Krize postihne každý kolektiv, ale život musí jít dál a většinou se z toho všichni včas dostanou a poučí pro příště.

 Co Tě nejvíce potěší?

Když mě na konci tábora nějaké dítě radostně oznamuje, že s námi pojede i příště

Oblíbené věci:

- televizní pořad (film): Smrt krásných srnců, Vesničko má, středisková, Postřižiny a hlavně všechny dokumenty o 2. světové válce a 50. letech
- knížka: namátkou Švejk od Haška, Báječná léta pod psa od Viewegha
Saša Hupcej - jídlo: knedlo-zelo-vepřo, čína
- pití: čistá voda z horské studánky a pivo
- zvíře: kůň
- strom: borovice
- země: Čechy, z cizích Francie
- činnost: procházka přírodou

První láska:

coby dítě na táboře, ustřihl jsem ji kus vlasů, potrestali mě za to, tím to skončilo

Rodinný stav:

ženatý

Největší trapas:

Ty jsou stále. Třeba, když se pokecám jídlem na důležité schůzce.

Co ti nosí štěstí:

moje děti

Čím se vozíš:

fordem escortem – pro mou rodinu je ale už trochu malý

Za co rád utrácíš:

za stavební materiály

Koho (co) miluješ:

svou rodinu

Kdo je tvůj nepřítel:

vyložené nepřátele (snad) nemám, nemám rád nafoukané lidi

Kdo (co) tě vytáčí:

svévolné měnění dohodnutých věcí

S kým bys chtěl ztroskotat na opuštěném ostrově:

s krásnou, pracovitou, zábavnou a uznalou ženou

Bez čeho by ses v životě neobešel:

bez přírody – lesy, voda, kopečky

rozhovor z roku 2005